Zabijačka mýma očima

Striktní vyznavači zdravé stravy a nepřátelé masa asi nad mým pokusem o zachycení zabijačky zapláčou.

Vám je tedy dovoleno tento článek přeskočit a studovat raději zajímavější věci. Není mým záměrem někoho pohoršit. Ale pro ty, kteří jitrničkou a jelítkem nepohrdnou… pokračujte směle ve čtení. Třeba vám přijde zrovna vhod a možná dostanete chuť se jedné takové tradiční zabijačky někdy v budoucnu také zúčastnit, pokud jste již tak neučinili…

Zabijačka. Co si tedy představíte pod tímto slovem? Někomu se vybaví pan soused řezník z vesnice, od kterého za úplatu pravidelně rok co rok odebíráte voňavé domácí zabijačkové produkty. Někomu se vybaví jitrnice a jelita, asi nejznámější dobroty vepřových hodů, které vévodí tomu všemu. Někomu zase vyskočí z paměti vzpomínka, jak nad ostrou vůní směsice octa s cibulí ohrnoval nos při pohledu na tatínka konzumujícího tlačenku. Třeba už je to jinak. Třeba si teď sám „tláču“ s octem polévá a nechápe, že dříve té delikatese nemohl přijít na chuť. Já mám vepřové hody spojené se dvěma smysly. Samozřejmě tím mám na mysli čich a chuť. Za mě je zabíjačka něco nostalgického. Je to síla majoránky a vůně prejtu z pánvičky, když jitrnice praskne a pěkně se opeče. Je to aróma škvarků, které si babička sypala na chleba a nám je jen tak vždycky nasypala do mističky. A samozřejmě se s tím také pojí poctivá chuť domácího masa, na kterou jsem jako vesnická holka naučená.

Tyto hody však s sebou také přináší plno práce a odříkání. Teda pro konzumenty je úkol jasným a celkem i příjemným zážitkem😊. Ale pro ty, kteří zabíjačku provozují, přináší spousty přípravy a kontroly. Takový pašík toho také hodně sní a vyžaduje – po dobu téměř celého roku před porážkou – každodenní péči chovatele. Lidé ho chovají hlavně na maso a sádlo. Někteří ho však mají i třeba jako domácího mazlíčka. Máme svobodu volby a každý si může dělat, co chce… Teda pokud je to v souladu s naší současnou legislativou. I samotná porážka prasete má totiž svá přísná pravidla a v legislativě o ní najdete pěkných pár řádků. Z toho důvodu třeba nemůžete vepříka jen tak veřejně popravit na náměstí u kašny za doprovodu fanfár a Vltavy Bedřicha Smetany linoucí se ze smyčců živého koncertu... Ale to jsem se nechala trošku unést. Zabijačka je krásná tradice a stojí za to se jí zúčastnit.

Přestavili jste si už jemnou kořeněnou chuť jelítka rozplývající se v puse? Vybavila se Vám voňavá jitrnice, škvarky, prdelačka, vepřová játra nebo tlačenka? Už se Vám sbíhají sliny? A proč vám to všechno vlastně vykládám a provokuju?

Protože vás chci navnadit k účasti na vepřových hodech, které se až do 18. února konají v Masných krámech v Českých Budějovicích v Krajinské 13 už po čtrnácté. Tato tradice k zimnímu období v jižních Čechách neodmyslitelně patří. Tak můžete zavítat do tohoto pivního chrámu ochutnat ji na vlastní chuťové pohárky.

 

Autor: Adéla Šiplová, RAK JK